Hořké zlato

25.6.2015 - 25.6.2016, Muzeum gastronomie, Jakubská 12, Praha 1, www.muzeumgastronomie.cz
 

V Etiopii, pravlasti kávy, se dodnes traduje tato legenda o „objevení“ kávy:
Pastevec jménem Kaldi pásl své kozy na kraji lesa. Po čase si všiml, že kozy s oblibou vyhledávají keře s tmavozelenými listy a červenými bobulemi. Neuniklo mu, že po jejich spasení jsou zvířata znatelně živější: vydrží běhat a skákat celé hodiny, chvíli nepostojí. Kaldimu záhadná rostlina vrtala hlavou. Po čase mu to nedalo: nasbíral červené bobule a donesl je do nedalekého kláštera.  Mniši se divili, co jim otrhaný pasáček nese, a když navíc přidal podivnou historku o nepokojných kozách, se zlou se potázal. Představený kláštera ho nechal vyhnat holí a obvinil ho, že jeho stádo posedl ďábel. A podivné bobule, které Kaldi donesl, raději poručil hodit do ohně: co když ďábel sídlí i v nich? Bobule v ohni praskaly…a za chvíli se síní začala šířit lákavá vůně! Představený honem přikázal uhasit plameny, a hnědá zrna naházet do vody, aby vychladla. Voda se temně zabarvila, avšak příjemná vůně přetrvala. Nejodvážnější z mnichů vzniklý nápoj ochutnal…a brzy na sobě pocítil jeho nebývale osvěžující účinky! Mniši se po této zkušenosti shodli na tom, že tento mimořádný nápoj jim seslal sám Bůh, aby jim pomohl zůstat vzhůru při dlouhotrvajících nočních modlitbách. Tradice a tajemství kávového nápoje po dlouhá desetiletí neopustila zdi klášterů – až do doby, než se o jeho výjimečných vlastnostech dozvěděli arabští obchodníci.

Díky tisícům poutníků, každoročně vykonávajících pouť do Mekky, se povědomí o „víně Arabů“, jak se kávě tehdy říkalo, šířilo i za hranice Blízkého východu. Arabové, ve snaze udržet monopol na obchodování s kávou, začali své bohatství přísně střežit.

V 17. století se káva začala šířit Evropou, kde brzy získala velkou popularitu. A to i přes to, že katoličtí kněží před kávou varovali, nazývajíc ji „hořkým a temným nápojem Satanovým“. Kontroverze zašla až tak daleko, že musel zasáhnout sám papež Klement VIII. Situaci vyřešil tím, že se kávy s klidným svědomím napil. A jelikož mu zachutnala, udělil jí papežské požehnání.

Od svých skromných počátků v Africe se po několika staletích káva stala po ropě druhou nejobchodovanější komoditou na světovém trhu: roční obrat překročil 70 miliard USD. Káva se v současnosti pěstuje na více než 10 milionech hektarů ve více než 50 zemích světa. Na pěstování kávy závisí obživa až 100 milionů lidí z celého světa.

Kávová produkce s sebou však nese hned několik úskalí. Charakteristická pro kávu na světovém trhu je její cenová nestabilita. Tato skutečnost vedla vlády k tomu, že podepsaly v roce 1962 Coffee Agreement, který měl zajistit stabilizaci cen, regulaci pomocí kvót a podporu vyvážejících zemí. Nicméně v roce 1989 při obnovení dohody se země nedohodly a po několik let žádná dohoda neexistovala. To vedlo k velkému poklesu cen (méně než 0,80 USD za libru kávy), ale ani to nepřimělo vlády k dohodě. Naopak bylo rozhodnuto, že od roku 1994 už ceny nebudou dále regulovány. V ten samý rok mráz v Brazílii zničil velkou část úrody a ceny se vyšplhaly na 2,80 USD za libru kávy. Tento stav však netrval dlouho, kávová krize na sebe nenechala čekat a ceny za libru poklesly pod 50 centů. Důvodem byla velká produkce méně kvalitní kávy a také role překupníků kávy a velkých nadnárodních koncernů, které tlačí na nízké ceny. Dalším hlediskem je fakt, že většina kávy se pěstuje v zemích globálního Jihu, kde žijí pěstitelé často v odlehlých částech země, bez přístupu k informacím a vyššímu vzdělání. Mnoho z nich je donuceno přistoupit na nevýhodné půjčky, tisíce dalších přijde o půdu, domov a jejich kvalita života je rázem zničena. Mnoho farmářů pracuje se ztrátou ze své úrody, protože jsou nuceni prodávat za drasticky nízké ceny.

Na všechny zmíněné faktory reaguje hnutí fair trade, neboli myšlenka spravedlivého obchodu, který zaručuje lidem ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Myšlenka se rozšířila po druhé světové válce a dnes už je tedy v některých zemích zaběhnutým standardem, jinde novinkou na trhu. Nejdůležitější stránkou fair trade je stabilita a jistota, kterou farmářům poskytuje. Fairtradová certifikace je určena pro malé farmáře, kteří se organizují do družstev. V rámci fairtradového standardu pro kávu dostane družstvo za libru kávy stanovenou výkupní cenu (1,40 USD), která odpovídá nákladům na produkci a uživení rodiny. Za každou libru kávy je družstvu také vyplacen sociální příplatek, který umožňuje rozvoj komunity a investice do potřebných záležitostí. Další výhodou je příplatek za organickou produkci. Velkým plusem je také dlouhodobý obchodní vztah s odběrateli kávy. V družstvu je také podporován demokratický princip rozhodování a budování kapacit. Fairtradoví pěstitelé se také snaží o dlouhodobě udržitelnou produkci a nepoužívají agrochemikálie preventivně, ale jen v případě, že se potýkají se škůdci nebo nemocemi. A dětská práce - tedy ta, která poškozuje psychický a fyzický vývoj dítěte - je v systému fair trade samozřejmě zakázána.

Výstava v Muzeu gastronomie pomocí plakátů a obrázků z prostředí jejích pěstitelů i zpracovatelů vypráví celý příběh kávy a její výroby. Zabývá se různými druhy kávy i problémy při jejím prodeji a distribuci.

Některé plakáty se také zabývají organizacemi, které se snaží do prodeje kávy přinést lidštější a dbalejší přístup. Nejznámější z nich je Fair Trade, která si už ve světě vytvořila známé jméno.

Koncepce a realizace: Nina Provaan-Smetanová, Ladislav Provaan, Pavla Kotíková, Tomáš Tožička, Stanislav Komínek.

 

Projekt Museo Mundial je realizován s podporou Evropské unie a České rozvojové agentury.
Za jeho obsah je odpovědný EDUCON a nemůže být vnímán jako stanovisko EU či ČRA.